Bolest

Kapky potu mu stekaly po tvari a kapaly na zem po vousech slepenych krvi, spinou, slzami bolesti a vzteku.
Klecel na levem koleni, jednu ruku na zastite mece, ktery zapichnul do zeme pred sebou jak Excalibur, druhou stale drzel stit, kdysi elegantni, leskly a pysny, ted zprohybany a zcernaly kus kovu.
Tezce oddychoval, hlavu skolenou, ziral do plamenu a snazil se sebrat silu, srovnat si myslenky a prestat vnimat bolest v celem tele a prekonat Chaos, ktery se ho snazil ovladnout.
Dalsi boj, dalsi vitezstvi... Pokazde je to vitezstvi, zatim, ale pokazde to boli, pokazde to ma svoji cenu. To zadny sedlak, ktery vypravi jeho pribehy v krcme nepochopi. Kazdy zna bolest, ale tohle, tohle je neco jineho - pokazde hodiny a mesice bolestive pripravy a pak krok do neznama, krok do pekla.
Jednou je to demon, jednou drak, jednou smecka ghulu, ale pokazde to boli, nikdy to neni jenom rutina. Bolesti se neboji, zna ji prilis duverne, presto citi respekt.
Telo pokryte jizvami, ktere nikdo nevidi - kazdy vidi jenom vitezstvi, triumfalni navrat po boji.
Zatim vzdycky vyhral a nikdy, zatim, neodpocival. Pokazde se svym mecem, vzdy v plne zbroji a se stitem. Nedokazal rict ne a navdory unave, bez odpocinku sel dal, dal do temnoty a neznama. Vyhraval, porad vyhraval, ale citil, ze uz to nejde tak jako driv, je to...pomalejsi, vic to boli a hlavne, hlavne ty pochybnosti.
Pohledl na ostri mece - nescetne vrubu, zaseku a skrabancu zmenilo cepel v neco docela jineho nez na zacatku. Do valky sel s uzasnou zbrani, nalestenou a smrtici, funkci. Ted mec vypadal jak kosa posledniho chasnika. Zatrepal hlavou a prejel zrakem zbroj, uvedomil si jak strasne ted asi vypada. Svaly se mu trasly unavou, postavil se a kdyz zatrepal hlavou, aby se zbavil potu v ocich, zbroj tise zacinkala, jako na protest.
Asi uz nemuze, taky potrebuje odpocinek uvedomil si, jako on, jako ten motyl o kterem mu kdysi vypravela jeho manzelka. Ale ten se s tim smiril , uvedomil si. To nedokazu, alespon ne zatim.
Je jeden z nejlepsich, je na ceste stat se legendou, ale cena kterou plati je vysoka. Vzdat se zatim nehodla, ale stejne tak si neni jisty, jestli chce padnout na tomhle poli. Zemrit v boji ? Jiste, v posteli by to nebylo ono, resp. kdyz v posteli, tak rozhodne ne sam pomyslel si s usklebkem, ale valecnik neumira v posteli. Smrt v boji je vysvobozenim z tohodle divneho snu, kteremu se rika zivot.
Jednou bude nekdo lepsi nez on, jednou to prijde.
Konec...
Tahle prace je dost samotarska, clovek se muze spolehnout jenom sam na sebe a i pres pomoc ostatnich je to stejne vzdycky ve finale na nem - zpevacek utece, vesnicani vezmou nohy na ramena a i kdyz s nim nekdo vydrzi, neprezije to co on. Na konci je vzdycky sam...
Pochybosti... Kazdy jeho druhu je ma, nekdo s nimi zamete nekolika korbeli lacineho piva, nekdo na ne zapomina v nevestincich, jenom on premysli. Ne casto, ale uvazuje. Umi toho dost, aby tohle remeslo povesil na hrebik, slozil zbroj a stit a uklidil je nekam na pudu, kde je mozna najdou za mnoho let jeho jeste nenarozene deti a budou premyslet, co to harampadi tady vlastne dela, aby prestal myslet a zit jako stroj na zabijeni. Ale dokazal by vubec neco jineho ? Slo by to ze dne na den ? Unesla by to jeho pycha, dokazal by jeste chodit rovne ?
Protahnul se a uvedomil si jako ho boli klouby, pater, citil ze ma popalene dychaci cesty od jedu tohodle divneho, ted uz mrtveho tvora, ktery mel tu smulu, ze mu zkrizil cestu. Hladina adrenalinu klesala a on zacal zase normalne vnimat, dychat, tep zacal klesat.
Koho bohove miluji umira mlad. Tak to me tam nekdo nahore fakt nesnasi pomyslel si horce, kdyz se vydal zpet k usti jeskyne. Tahle bitva je dobojovana, ale valka jeste pokracuje.
Za jeho zady se neco divne, zle zasmalo. Prudce se otocil a oblicej mu zkrivila grimasa. Sevrel mec, pozvedl stit a zavrcel.
Jeste ne, jeste neni konec, ted jeste ne.