Musim se nadlabnout...

Vzdycky kdyz jsem nejak zranen, tak mam pocit, ze se musim prezrat k prasknuti.
A stejne tak dneska - namohl jsem si v zadech nejaky sval ci co a jsem rad, ze se muzu hybat - prisel jsem domu a zacal jsem luxovat. Zacal jsem hovezi polevkou, knackebroot, varene hovezi, klobasa, syr, knackebroot, pulka 70% cokolady, mandarinky, zase syr, jablko, hrst mandli, knackebroot... No a jedl bych dal, mam nejak pocit, ze se musim nacpat nebo co, moje obvykla vule je jakoby odsunuta na vedlejsi kolej.
Pred nejakou dobou jsem cetl vybornou knihu (klasika zanru) a trenovani, Strongest Shall Survive, a tam se pise o chlapikovi, ktery si asi tri nedele pred dulezitym zapasem ve fotbale (americky fotbal), zlomil neco v kotniku. I sel za clovekem, ktery byl vyhlaseny lecbou podobnych veci a ono mu to za ty tri tydny dokonale srostlo a mohl hrat.
Srostlo to tak, ze cele dny delal drepy, hopkal, behal...se zlomenym kotnikem. A zaroven hodne jedl a dostaval dvojite davky vsech vitaminu (ne anabolika, to tenkrat nebylo, ta kniha je celkem stara :o). Teorie je takova, ze pokud telo nema jinou moznost, tak musi prezit (tahni a srustej :o), a pokud k tomu ma podminky (jidlo, suroviny k vystavbe novych kosti a tkani), tak to zvladlo.
Takze mi to asi nekde v hlave zvoni a ja bastim a bastim. Uz aby se ten sval nebo co uvolnil, jinak prasknu :o)
Ted kdyz o tom pisu, tak mi prijde, ze vetsina lidi ma asi nejake zraneni ci co a mimodek dela to, co ja dneska :o)